Generace mileniálů stárne, a tak se dnes mezi zanícenými hráči, kteří rádi relaxují u herních konzolí, počítačů či chytrých telefonů najdou i mnozí třicátníci. Je tato hráčská vášeň stále ještě koníčkem, relaxací po práci nebo únikem do virtuální reality pro stresem maximálně zatíženou generaci?
Zjednodušený svět počítačových her nabízí pocit uspokojení z výhry na teritoriu s jasnými a přehlednými pravidly. Nadměrné užívání však vždy znamená určitá rizika. Odpoutání se od každodenní všední reality a postupné podlehnutí vlivu simulovaného prostředí může vést k destrukci zdravých životních hodnot.

Je faktem, že závislost na počítačových hrách byla Světovou zdravotnickou organizací uznána jako psychická porucha. Je to jako se všemi závislostmi, ne každý se propracuje od skvělé zábavy k mentální poruše, ale přesto je dobré znát její parametry.
Jak poznám, že trpím závislostí na počítačových hrách?
1. Nervozita bez počítače
Cítím se nesvůj, podrážděný nebo dokonce ve stresu, když nemohu hrát svou oblíbenou hru. Myslím na hraní her, i když nejsem u počítače.

2. Omezení jiných aktivit
Rezignuji na své předchozí koníčky a sportovní činnost, protože už pro mě nejsou přitažlivé. Hraní her mě uspokojuje více než ostatní aktivity.
3. Zanedbanost, nepořádek
Přestává mi záležet na mém zevnějšku, proto se o něj nestarám. Nevěnuji ani příliš pozornosti osobní hygieně nebo pořádku kolem sebe.
4. Nepravidelný režim
Při hraní her vydržím déle bez jídla, pití i spánku, takže nepotřebuji dodržovat žádnou pravidelnost v denním režimu.
5. Zhoršující se osobní vztahy
Přestávám se stýkat s přáteli, ochlazují se i vztahy k mé rodině. Dávám přednost virtuální komunikaci před osobní, protože se tak cítím jistější.
6. Horší pracovní výsledky
Zanedbávám své povinnosti ve škole nebo v zaměstnání. Moje výkonnost se snižuje, protože věnuji těmto činnostem méně pozornosti.
A co vy? Máte svůj nepravdivý, virtuální svět pod kontrolou?