Dnešní svět si dost možná i více a více cení výrobků, vycházejících přímo z lidských rukou. Těch, jež nechrlí stroje v bezmála nekonečném množství, jež jsou naopak ojedinělé a unikátní a proto tolik vzácné. Těch, jež jsou přinejmenším svým způsobem učiněnými uměleckými díly.

A nemusí jít nezbytně jenom o něco, co pochází z ateliérů známých malířů a sochařů, případně jiných jim podobných umělců. Protože unikátní a vzácné kousky dokážou vyrábět i docela obyčejní, zdánlivě naprosto tuctoví lidé, jakých dnes a denně potkáváme ve svém okolí desítky, ne-li stovky či tisíce. I ti dokážou vytvářet .
Vezměte si třeba díla takových tkalců. Kdysi se tímto tvořením zabývaly celé zástupy chudých lidí, snažících se většinou díky tomu alespoň nějak vyžít, tkalo se v kdejaké chudé chalupě a nikomu to nepřipadalo nějak extra zajímavé. A dnes!
Dnes už se většina této výroby přesunula do textilek. Do továren, jež v našich končinách vesměs leda tak živoří, jsa pod silným konkurenčním tlakem podobných podniků v chudých zemích. Ovšem zatímco tu sériové výrobě pšenka zrovna nekvete, mistři umění tkalcovského mezi námi existují stále; a prosperují. Protože nabízejí to, co sériová výroba nikdy nabídnout nemůže.
Takovíto mistři vesměs pracují ve specializovaných ateliérech, v nichž jednak vytvářejí zcela nová umělecká díla a jednak také restaurují výtvory staršího data, na nichž zapracoval nechvalně pověstný zub času. Tam dokonce dokážou dotvořit i chybějící části starých gobelínů a vyčistit tyto.
Je nasnadě, že se podobní umělci dostali do širokého povědomí nejen u nás, ale i v zahraničí, a že by se s trochou nadsázky dalo říci, že „jejich sláva hvězd se dotýká“. Protože to víte – zlaté české ručičky. To, co vzešlo z jejich dílen, tak můžeme uzřít třeba i v Hollywoodu, Švédsku či Belgii, ba i v exotické Tasmánii, o zemích jako Rakousko už ani nemluvě.

A něco podobného můžeme mít klidně i u nás doma. Pokud chceme mít něco tohoto typu, co nemá nikdo na celém širém světě. I my si můžeme nechat vyrobit unikátní gobelín, klidně i podle svého vlastního námětu, i my si můžeme nechat zrestaurovat nějakou tu starou textilii, jež může opět zkrásnět navzdory tomu, jak starou již je.
Vždy půjde o ruční práci, klidně i o takovou, jakou používali naši předkové už ve středověku. A rozhodně se nejedná o něco, co by bylo směšné. Protože skutečné skvosty na hodnotě netratí, ať jsou zhotoveny jakkoliv. Třeba i takto ‚zastarale‘.